Názory na vzdělávání, integraci a inkluzi jiných
Inkluzivní školství připravuje žáky na budoucí život v měnícím se světě, dovednost pracovat s odlišnostmi je jedním z nosných témat školství 21. století. Co si myslíte vy?
Mgr. Pavla Charvátová
Vystudovala obor bohemistika na Filosofické fakultě University Karlovy. Pracovala jako redaktorka zpravodajství ČT a jako moderátorka na TV Prima a ČT. V současné době působí v oblasti moderování a mediálních tréninků. V roce 2009 se stala patronkou SIMP, o. s.
Souhlasím s tím, že inkluzivní školství připravuje žáky na budoucí život v měnícím se světě. Dovednost práce s odlišnostmi je jedním z nosných témat školství 21. století, jen se obávám, že vzhledem k přístupu státních orgánů, úřadů a správy, nebude na tento typ školství dostatečné množství finančních prostředků. Inkluzivní školství vyžaduje speciální pedagogické vzdělání, schopnosti a vlohy učitelů a asistentů, které je nutno nejprve získat (v případě pedagoga či asistenta) a vzápětí adekvátně ohodnotit (v praxi). To vše stojí peníze. Bez důkladné reformy školství týkající se i přerozdělení a diferenciace toku finančních prostředků, nebude možné v novém tisíciletí rozvíjet tento chvályhodný model. Rovné příležitosti nejen ve vzdělávání tak závisí především na těch, kdo mají pravomoc rozhodovat o osobách, které jsou nějak znevýhodněné, diskriminované, hendikepované atd. Jejich soudný úsudek založený nejen na jejich erudici, ale také na dobře prostudovaných faktech, materiálech, případně chorobopisech je zásadní. A s tím vším opět souvisí kvalitní ohodnocení takových lidí, kteří se zapojují do inkluzivního školství (systému), a dále zajištění dostatečného množství takových odborníků.
Mgr. Lenka Novotná,
psycholožka s dlouholetou praxi v poradně.
Inkluzivní školství je pro mě stejný pojem jako integrace ve škole, i když vím, že někteří odborníci tyto pojmy striktně oddělují, nebo mezi nimi vnímají zásadní či méně zásadní rozdíl. Je to pojem několik let velmi módní, nadužívaný a mnohdy až zprofanovaný. Běžní pracovníci škol, zvláště pedagogové, nejsou ve svém vzdělávání dostatečně připraveni na to, aby rozvíjeli ve své třídě, v třídách, principy inkluze. Také je však vhodné znovu připomenout stokrát omílaný fakt, že nemají pro svou práci vytvořeny adekvátní podmínky. Inkluze ve třídě se 32 žáky, z nichž polovina má SVP různého typu a intenzity, je pro vyučujícího zcela nepředstavitelná a v reálném vyučování dost často neuskutečnitelná. Myslím, že myšlenka je to krásná, plná ideálního humánního porozumění pro všechny bez rozdílu, který je ale plně vnímán a interpretován jako něco pozitivního a takto také vyzdvihován a nadměrně zviditelňován. Chci tím říci, že záleží na všech vychovatelích, od rodiny počínaje, aby vedli své děti, potomky k základnímu uctivému chování k druhým, a poskytnutí ostatním dostatečného prostoru pro jejich vývoj. Bude-li takto vzdělané žactvo obývat prostor školy, inkluzi nebude potřeba nasazovat uměle – bude přirozenou součástí školy. A na závěr si myslím, že práce s našimi odlišnostmi je základním tématem školství obecně od počátku fungování školy jako instituce. Dá se to říct úplně lidově v krátkém podmínkovém souvětí: „Bylo by to fajn, kdyby na to byly kapacity - hlavně lidi, peníze a prostory“.
Proč podporuji začleňování žáků do běžných škol?
Mgr. Ondřej Liška
Působil jako poradce pro regionální rozvoj a evropské strukturální fondy skupiny Zelených v Evropském parlamentu, zastával funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy.
Podporuji začleňování žáků do běžných škol, protože je to je z hlediska dětí i společnosti nejlepší cesta, jak vyrovnávat jejich životní šance. Není důvod, aby děti, které jsou znevýhodněny v tom, že pocházejí například z horšího sociálního prostředí, byly vzdělávány jako mentálně postižené. Je bohužel rozšířeným mýtem, že děti se zvláštními vzdělávacími potřebami zhoršují vzdělávací výsledky ostatních žáků. Není to pravda, neboť rozhodující je inkluzivní přístup pedagogů, nikoliv samo znevýhodnění u dětí. Vzdělávání podle tradičních šablon samozřejmě tento individuální přístup neumožňuje. Považuji proto za alarmující, jak malou podporu stát poskytuje pedagogům pro jejich práci, a podporuji iniciativy, které učitelům a učitelkám pomáhají v jejich nelehké práci s dětmi s individuálními vzdělávacími potřebami a jejich začleňování do běžných škol.
Dis. Petra Handlová
sociální pracovnice
Proč podporuji začleňování žáků do běžných škol? Protože mám sama jedno takové dítě. Kromě hyperkativity a dysgrafie, to je úplně normální kluk, který by jistě v nějaké mikrotřídě strádal. Navíc takových dětí přibývá a stávají se spíš běžnou součástí našeho školství než, že by se pro ně měly vyčleňovat speciální školy. Co se týká dalších typů postižení je to pro mě jasné. Není dobré a vhodné vytvářet uzavřená teritoria, pro lidi s postižením, kde by si žili svůj postižený život, stranou nás ostatních tzv. normálních lidí. Je třeba investovat do další kvalifikace a vzdělávání pedagogů, tak aby byli schopni tyto žáky učit a začlenit do své třídy, stejně tak je třeba investovat do asistentů těchto dětí.
Ilona Svobodová, herečka
Hraje v několika divadlech, točí seriál Ulice, dabuje. Od roku 2010 aktivně podporuje SIMP.
(archiv TV NOVA)
Obě mé děti jsou něčím jiné a tak je samozřejmé, že problémy vidím a velmi zblízka. Snad se společnost trochu zlepšuje ve vztahu k postiženým lidem a třeba i lidem na vozíčku. Pozoruji, že si lidé více pomáhají, zvláštní je, že spíš mladí. Mám kolem sebe a znám plno nadšenců, kteří pomáhají. Ale s pomocí státu to určitě nijak valné nebude. Myslím, že by mohlo pomoci, aby se peníze mohly posílat formou darů přímo neziskovkám, školám a daňové odpočty by měly být větší a více motivační pro dárce. Upřímně, přispívala bych tak mnohem více než kolik odvádím formou sociálního pojistného a daní, které nevím kam přesně plynou. Tak bych si představovala podporu při integraci postižených dětí.